Vražda, tajemství a temná Budapešť



Název: Temná Budapešť
Originální název: Szélhámos Budapest
Autor: Vilmos KONDOR
Překladatel: Tomáš Vašut
Vydáno: květen 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 272

Smrt maďarského premiéra, zavražděná židovka a novinář Zsigmond Gordon. Klíčová slova této knihy, která se odehrává před začátkem druhé světové války v Budapešti a je přehlcena intrikami, vraždami a hlavně napětím, které postupně graduje...

Novinařina
Zsigmond Gordon je velmi dobrý novinář. Je to ten typ žurnalisty s dobrými kontakty, který se ničeho jen tak nezalekne a pro dobrý článek udělá vše. Jednoho večera má náš novinář namířeno za komisařem Gellértem na krátkou schůzku. Po večerním městě znějí kameloti, kteří křičí: „Premiér je mrtev! Více v novinách!“
Gordon už ale o tom všem ví, věděl o tom skoro jako první. Když vstoupí do budovy policejního velitelství je vyzván, aby počkal na komisaře Gellérta v jeho kanceláři. Učiní tak a při volném čase se rozhodne kancelář prozkoumat. Narazí tak na dvě odvážné fotografie ženy, které jsou uložené v otevřeném šuplíku u komisaře. Po schůzce o smrti premiéra má náš hrdina namířeno domu. Na ulici je však nalezena mrtvola ženy. Zsigmond, který jde právě okolo, ihned oběť pozná – jedná se o ženu na fotografii u komisaře. Všechny maďarské plátky píší o smrti premiéra, to ale Gordona až tak nezajímá a pouští se do vyšetřování toho, kdo je ona zavražděná a jakou má spojitost s komisařem Gellértem.

Temnota a marmelády
Vyšetřování Gordona přivede do temných míst Budapešti. Zjistí, že zavražděná je židovka a živila se zřejmě jako prostitutka, což Zsigmondovi nejde do hlavy, když u sebe měla modlitební knihu a náboženský přívěšek. Při pátrání mu pomáhá i jeho přítelkyně neohrožená návrhářka a fotografka Krisztina se kterou má ze začátku mírně komplikovaný vztah. Příběh nás zavede do fotografických klubů, k prostitutkám a ke členům mnohých gangů, které jsou v Budapešti. Víc se ale v Budapešti mluví o smrti a pohřbu premiéra. Na pohřeb, kterého se s nelibostí musí zúčastnit i Gordon, se sjíždí různí činitelé a nechybí zde ani zástupci nacistického Německa jako například Hermann Göring. Další z částí příběhu nás zavede ke komunistům, kteří se skrývají a v poklidu předou své plány do dalších let. Bohužel všude je cítit strach a síla nacismu a fašismu.
Gordon navštěvuje i svého bláznivého strýčka, který je hotový nadšenec do vaření marmelád všeho druhu a velice rád by se dostal se svým receptem do novin. Ovšem jeho zavařeniny jsou více než zvláštní a tak čtení těchto scének je velmi úsměvné. Kdo ví, jak vaření zavařenin, jak marmeládám náš hrdina Gordon říká, dopadne.

Maďarsko a tajemství
Jak už to tak bývá, čím více se v případu hrabete, tím větší vám hrozí nebezpečí. Stejné je to i v tomto příběhu. Jak příběh postupuje, Gordon zjišťuje, jaké zvrácenosti se v podzemí Budapešti dějí. On sám je ten typ člověka, který si zajde ráno na horkou černou kávu a nikam nespěchá. Případ ho více než uchvátí. Bude i jemu hrozit nebezpečí? Kdo je ta tajemná zavražděná židovka? A jakou má spojitost s komisařem Gellértem? I náš hlavní hrdina si bude muset dávat hodně velký pozor. Zjištění toho, že i on je žid by mohlo být neblahé následky – přeci jen, příběh se odehrává v roce 1936...

Hodnocení
Kniha Temná Budapešť na mě po dobu čtení působila velmi zvláštním dojmem a doteď nevím proč. Kniha je to dobrá, celý příběh na pozadí historické linky, nástupu nacismu v Evropě a sílení komunismu na mě působilo zvláštním dojmem. Přesto byla kniha velmi dobře napsaná a čtení jsem si užíval. Příběh byl vylíčen dobře, i když bych zápletku ještě trochu více rozvedl. Hlavní hrdina, novinář Zsigmont Gordon, na mě udělal velký dojem ihned po první kapitole. Velmi se mi zamlouval jeho styl jednání, to jak vystupuje a jaký styl ve svém amatérském vyšetřování má. Líbilo se mi, že udělal vše proto, aby zjistil všechny potřebné důkazy. Jeho přítelkyně Krisztina na mě působila sice chaotickým dojmem, přesto měla v příběhu své velké místo. Knize nechyběla ani kapka toho sarkastického humoru. Jediné co bych knize vytknul by byly délky kapitol. Jsem čtenář, který čte kapitoly do konce a zde měla kapitola i padesát stran. Raději kratší kapitoly, kniha se pak čte o moc lépe.
Tajemný spisovatel Vilmos Kondor vytvořil velmi zajímavý příběh. Na jeho konci jsem si říkal, že vše je vcelku logické. Rád bych si od něj přečetl nějakou další knihu. Temnou Budapešť rozhodně doporučuji na dlouhé letní večery k ledovému čaji. Za mě dnes čtyři hvězdy a knihu moc doporučuji!
Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Albatros Media! Knihu můžete zakoupit zde.


Léto vás nenechá chladnými | #coffee


Vítám vás u dalšího dílu ze série focení. Sešlo se mi tu opět pár fotek, hezkých fotek a navíc se chci podělit o nějaké ty aktuality a nastínit mé plány na léto... ke čtení doporučuji opět kávu. Nejlépe ledovou. ;-)

Konečně! Teplé dny vystřídaly tu hroznou zimu, kdy člověk musel být nabalený do minimálně čtyř vrstev oblečení. Člověk si konečně může vzít knihu, lehnout si s ní ven, v mém případě si sebou vzít i ledovou kávu a sluneční brýle. Léto pomalu ťuká na dveře, teploty mnohdy atakují třicítku a já už vyhlížím očekávané letní prázdniny - plné odpočinku! Musím říci, že na letošní léto se těším. V červenci budu převážně na brigádě, budu jezdit za přítelkyní a budu si užívat chvíle s knihou a vážně odpočívat!

Momentálně čtu Temnou Budapešť od tajemného autora Vilmose Kondora. Příběh je to zatím pěkný, má dobrý děj, který je postaven na politice. Zatím se mi kniha moc líbí. Vlastně hodně se mi líbí. Dokonce jsem si musel otevřít ke čtení i marmeládu – ten kdo četl, ví proč. A kdo nečetl Jackabyho od Williama Rittera, tak určitě přečíst! Sice detektivně nic moc, ale jinak moc pěkné dílo! A nebo sáhnete po Manželých odvedle, kteří jsou velmi povedení a příběh vás určitě hluboko zasáhne, chytí a nepustí do poslední stránky!

Samozřejmě jen nečtu, ale také se zaměřuji na focení. Ještě že jsem stihl fotit, když vše kvetlo. Jo, příroda je v tomto období vážně krásná! A pak ještě na podzim. Plno různých barev, vše kvete, vzduchem je cítit jaro, jak se mísí s létem. I když, hrozné období pro alergiky, že?

Včera jsem s mou nejlepší kamarádkou Verčou navštívil po pár týdnech naši nejoblíbenější kavárnu v centru Benešova, kde je všechno tak úžasné! Ledová káva se zmrzlinou a kniha vzali za své, takže jsem si musel udělat i nějakou tu fotku. Jak knihy, tak kamarádky, samozřejmě... ;-) 

Léto už přichází, takže si ho hlavně pořádně užijte! Nejlépe s dobrou a hlavně tlustou knihou, nekonečným příběhem, ledem a opalovacím krémem. ;-) #summer2017


Vražda, tajemná žába a Jackaby



Název: Jackaby
Originální název: Jackaby
Autor: William RITTER
Překladatel: Vladislav Kadlec
Série: Jackaby (I. díl)
Vydáno: listopad 2015
Nakladatelství: Host
Počet stran: 276

Vše začalo podivnou vraždou, další budou následovat. Detektiv R. F. Jackaby bude vyšetřovat případ, který bude vážně záhadný. On sám totiž vysvětluje nevysvětlitelné jevy. Není ale na nic sám, ve všem mu pomáhá jeho asistentka Abigail Rooková. Kdo je vlastně Jackaby?

Vítejte ve 20. století
Nová Anglie, New Fiddleham, rok 1892. Zde se náš příběh odehrává. Abigail Rooková je mladá žena, která právě přicestovala do tohoto koutu světa. Nutně si potřebuje najít práci, ubytování a hlavně nové přátele. Na svůj mladý věk již procestovala nějaký ten kousek světa. Od útěku z domovské Anglie po vykopávky na východě až právě do Ameriky. Přesněji do Nové Anglie. Abigail najde na ulici městečka New Fiddleham inzerát. Jistý detektiv R. F. Jackaby přijme asistentku na blíže nespecifikovanou práci. Abigail nic jiného nezbývá než zkusit štěstí. Vydá se proto na místo uvedené na lístečku. První, co Abigail na adrese uvidí je zvláštní barák – různé tvary a vůbec není nějak souměrný. Když vstoupí první co uvidí je žába a pak Jackabyho. 

Byl konec ledna, Nová Anglie si oblélka kabát čerstvého sněhu a já jsem právě přešla po můstku z lodi na břeh...

Záhadné vraždy bez krve
Jackaby se s Abigail seznámí a ihned ji vezme na místo vraždy. V jedné nedaleké ulici byl zavražděn novinář – jistý pan Arthur Bragg. Byl nalezen s rozpáraným břichem, ovšem jedna věc chyběla. Značné množství krve. Kde je? Vzal ji snad vrah? Místo ohledá jak Jackaby, tak i místní inspektor Marlowe, který nemá zrovna našeho detektiva v lásce. Všímavá slečna Rooková si všimne hned pár (na první pohled) nepodstatných detailů, čímž si získá alespoň trochu přízně od Jackabyho. Na místě se však objeví ještě dalších pár zvláštností – muž, který slyší nesnesitelný zvuk je nalezen také mrtev. Může za vše snad bájná bytost bánší paní Morriganová? Nebo někdo zcela jiný? A je onen vrah vůbec člověk?Nebo je to nějaká jiná bytost? Jedno je jisté, nic nezůstane jen u dvou obětí. Navíc Jackabyho styl vyšetřování není moc sympatický místním detektivům – dokonce tohoto detektiva nemá skoro nikdo rád. 
 
Případ neslyšného křiku
V domě rozhodně nežije Jackaby sám. Vlastně nabídne, aby se k němu nastěhovala jeho asistentka – slečna Rooková, aby měla kde bydlet. Ovšem ji v prvním dnu žití vystraší skoro k smrti duch Janny, která dům také obývá. V jezírku ve třetím patře žije také kačer Douglas, který je vlastně proměněný bývalý asistent Jackabyho. A co víc, celý dům je hrozně záhadný. Různé tajné místnosti, baňky s lektvary a další různé věci. A hlavně binec! Ale to už k tomu domu patří. Jackaby je navíc krom detektiva i velmi (ne)povedený kuchař a velký nemilovník úklidu, ale vše má svůj dobrý důvod.
Celé město je samozřejmě otřeseno sérií vražd. Kdo tedy zabil Arthura Bagga, svědka Hendersona a další? Rozpletení bude zajímavé. To a mnohem dalších, hlavně vtipných momentů, naleznete v knize Jackaby!

Hodnocení
Jackaby. Kniha, která pohladí po duši, je velmi pěkně napsaná a má hlavně nápad. Při čtení této knihy máte chuť si dát kakao, lehnout si do vyhřáté postele a unášet se jen dějem této knihy, na nic nemyslet a užívat si ty chvilky s Jackabym a slečnou Rookovou. Začátek knihy se mi osobně moc nelíbil, moc neodsýpal, ale když se člověk začetl nemohl se od knihy odtrhnout. (A to vážně – v pražském metru jsem málem přejel stanici... :-) Celá kniha se nese v zimním duchu, dvacátého století a humoru. Chvilky, kdy náš hlavní hrdina vaří jídlo jsou vážně zábavné. Všechny postavy by mohl být trochu více rozvité z charakterní stránky. Detektivní linka se mě osobně líbila, ale i tak by mohla být trochu lepší. Jinak se celý příběh nese vážně v pěkném duchu a číst Jakabyho pro mě znamenalo chvíli odpočinku...
William Ritter se u mě zapsal, jako velmi dobrý autor. Příběh měl hlavu a patu, byl dobře vymyšlen a jeho vykreslení fantazy světa se mi líbilo a co jsem koukal na další recenze, tak rozhodně nejsem sám! Těším se, až si přečtu druhý díl ze série a vám, pokud jste Jackabyho nečetli, doporučuji si tuto knihu přečíst!
I přes tu slabší detektivní linku si u mě Jackaby zaslouží 4 hvězdičky. Byla to vážně pěkná a příjemná knížka! :) 


Říká jeho maminka pravdu?



Název: Maminka neříká pravdu
Originální název: Maman a tort
Autor: Michel BUSSI
Překladatelka: Dana Melanová
Vydáno: listopad 2016
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 456

Jak zareaguje psycholog Vasile poté, co mu malý chlapec řekne, že jeho maminka není jeho maminka? Zkrátka, že je to zcela cizí žena. Psycholog dítěti věří a pouští se do nesnadného a hlavně nebezpečného vyšetřování. Otázka zní, kdo je vlastně onen chlapec Malone?

Prolhané dítě nebo rodiče?
Tří a půl roční Malone navštěvuje psychiatrickou ordinaci doktora Vasile Dragonmana. Při jednom ze sezení řekne, že jeho maminka není jeho a že chce poznat skutečnou matku. Školní psycholog si vyslechne chlapcův celý příběh, jenže musí postupovat pomalu, přeci jen, chlapci jsou teprve tři roky, zjišťuje všechna fakta a vše si zapisuje. Ale uvěří jeho příběhu i další? Nebo bude považován za blázna?
Marianne Augresseová je francouzská komisařka s typickými rysy této země! Jenže je až moc zaměstnaná, práce má až nad hlavu, samé papírování a vyšetřování dalších zločinů. Jak tedy zareaguje na to, když se v její kanceláři objeví Vasile a převypráví ji celý příběh, který si vyposlechl od malého chlapce? Podá mu pomocnou ruku přes práci která ji tíží nebo mu ukáže záda?

Složité a ještě složitější
Neohrožená Marianne se pouští do velmi složitého a zapeklitého vyšetřování toho, kdo je tedy matkou malého Malone. Když jde na výslech ke komisařce, opět si sebou bere svou plyšovou hračku – Goutiho. S touto hračkou si povídá vždy a i to bude úkol pro naši dvojici psychiatra a komisařky. Proč si s touto hračkou povídá a jaký je důvod. Jaký je vlastně Malone? Navíc vyšetřování pronásleduje spousta stop, které jsou falešné a nikam nevedou. Jen komisařka bude muset zjistit, která ze stop je pravdivá a nakonec bude muset složit skládačku, která bude na konci děsivější než se na první pohled zdálo. Jak nakonec bude celková skládačka vypadat?


Maminka
Jak se postupně v knize dostáváme dál a dál, zjišťujeme spousty faktů a sám čtenář si klade otázky proč a jak? Malý Malone není takový, jaký se na první pohled zdá – je chytrý, bystrý a sám si všímá všelijakých detailů. Pokud tedy mluví ve všem pravdu, podaří se najít jeho skutečnou maminku a odkrýt celý jeho příběh? Nebo bude pravda zcela někdy jinde? Někde na jiné hranici? Jak budou hodinky ukazovat na konci tohoto příběhu? Malá a velká...

Hodnocení
Maminka neříká pravdu. Kniha, která mě vážně nadchla a číst ji bylo pro mě vážně něco! Bál jsem se, lapal po dechu a byl často v šoku! Už jen když jsem si přečetl anotaci jsem měl tušení, že tato kniha bude něco pro mě. Stalo se! Z počátku se mi kniha tedy moc nelíbila, přišla mi zvláštní, ale od nějaké strany padesát se vše zlomilo, kniha mě chytla a do konce mě nepustila. Celý příběh byl vážně silný – příběh o dítěti, které si říká, že tahle žena není moje maminka, je originální, důvtipný a neokoukaný. U čtení, myslím si že nejsem sám, jsem měl mnohdy zatajen dech a rychle hltal další a další slova. Navíc autorův styl psaní mi vážně sedl, bavil mě a vždy jsem byl rád, že jsem si knihu mohl otevřít a ponořit se do příběhu. Navíc příběh byl svým způsobem v nějakých momentech dojemný a roztomilý. Působivý je také pro čtenáře vztah komisařky a psychologa - vše se dozvíte v knize jak dopadne a jak se vše rozmotá.
Michel Bussi je ten typ autora, který čtenáře napíná až do poslední strany, v knize dělá spousty zvratů, čtenář si myslí, že na vše přijde a nakonec je vše stejně jinak. Charaktery postav mi přišly dobře vykreslené – jedna z hlavních postav, komisařka Marianne mě přišla vážně hodně sympatické. Její styl jednání a to jak byla v knize popsaná mi přišel neskutečný.
Ani nevím, zda knize něco vytknout! Autor se osvědčil a rád si přečtu i jeho další knihu Vážka! Velmi kladně celý příběh hodnotím a proto dávám knize 5 hvězdiček.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji knihkupectví Martinus! Knihu můžete zakoupit zde. 

Můj život aneb květen 2017



Měsíční shrnutí za květen... Je to možné, že je už konec tohoto krásného, jarního měsíce? Mně přijde, že v poslední době dny letí jako voda! Ne snad? Když jsem si sepsal na papír vše, co se za květen stalo, přijde mi to, jako by to byla jen nějaká chvíle. Jaký byl tedy můj květen?
Jedním slovem krásný...

Květen začal prvním májem, který jsem trávil s rodinou. Jeli jsme na pouť do Vlašimi, kde se nám moc líbilo – hodně jídla, pouť, cukrová vata a pivo. Prostě typický prvomájový den. Nevynechali jsme ani slavnosti v Benešově, kde letos bylo méně lidí než obvykle, přesto jsme se ztráceli v davu...

Nadcházející týden ve škole byl klidný – výjimečně. Testů bylo pomálu a celý týden utekl strašnou rychlostí. Mě čekal prodloužený víkend. V sobotu jsme jeli s rodiči na výlet do Třeboně, kde se mi moc líbilo. Cestou jsem si četl Vidořád a u jízdy lodí po rybníku Svět jsem fotil fotky – ještě že můj mobil nespadl do vody. Celý výlet jsme zakončili v kavárně v Třeboni, kde měli skvělé cappuccino. 
 
Další týden opět začal volnem. Už si ani nevzpomínám co bylo – ach ta moje paměť. :-) Jediné, co si pamatuji je, že v tomto týdnu toho bylo šíleně moc! Testy, četba, diktáty a další jiné nezbytné práce (alespoň pro učitele). Ve čtvrtek 11. května jsme měli s přítelkyní sto dní vztahu, které jsme oslavily o dva dny později na veletrhu Svět knihy...

Ano, ani já jsem na Světě knihy nechyběl a užil jsem si ho strašně moc! Bylo úžasné na veletrhu vidět mé oblíbené bookbloggery, booktubery a hlavně tu hromadu knih! Koupil jsem si na veletrhu jen dvě knihy, ale na čtení bohužel ani v květnu čas nebyl... kéž by měl den více hodin. No, abych to shrnul, těším se na další ročník Světu knihy. Jediné, co by mohlo být lepší je počasí – ono není moc dobré, když je venku vedro a vy jste ve velké budově, která je vlastně velký stan. ;-)

V týdnu 15. až 19. května se na našem gymnáziu konaly maturity. Takže pro nás to znamenalo, že jsme měli trochu upravený a hlavně krátký rozvrh, takže taková pohodička! Proto jsem také mohl trochu více číst. :-) Ten čas navíc se vždy hodí. A hlavně, když jsme ve středu dostali studijní volno a mohli jsme zůstat doma. I když jeden den vždy uteče, jako voda.

O víkendu jsem byl doma a četl si knihu – Jackabyho, kterého mám stále rozečteného a předělával vzhled blogu, který mi dává doteď zabrat. :-) Jo, ta technika. Další týden jsem si přál aby utekl hodně rychle – což se podle mě stalo, protože jsem tento týden v uvozovkách proletěl a v pátek jsem se vydal do Kladna za přítelkyní na víkend! A samozřejmě nechyběly testy... :-) Jak jinak. Týden bez testů by nebylo ono, že?

V pátek 26. května odpoledne jsem se vydal směr Kladno. Cestu autobusem a hlavně úžasným pražským metrem jsem stihl za necelé dvě hodiny. Na místě na mě čekala má úžasná přítelkyně! O víkendu jsme výletovali a hlavně byli spolu. A nebyli bychom to my, kdybychom neudělali hodně fotek, když jsem si dával všechny naše fotky do PC zjistil jsem že máme přes 1500 fotek. :-) Ups! Ale jsem za to rád a hlavně jsem rád, za každou chvilku s ní! :-) #D+N

Tento, poslední týden byl v celku poklidný. :-) I když po tom krásném víkendu byl těžší návrat do starých kolejí. :-) Ve škole jsme psali jen dva testy a mě přišlo, že květen utekl vážně moc rychle. Vždy když procházím diář a všechny tyto články z rubriky Můj život... říkám si, že to utíká moc rychle. Vlastně toto je již 17 díl. A já jsem rád, že tyto rubriky jsou nejčtenější.

V květnu jsem kromě práce na blogu a na nových projektech, poslal do soutěže Společnosti Agathy Christie povídku. Jedná se o povídku Black Rose, kterou jsem psal v průběhu prosince 2016. Uvidím, jak se povídka u členů Společnosti uchytí, přeci jen není to ve stylu této paní spisovatelky. :-)

Krom tohoto, jsem navázal také novou spolupráci a to s nakladatelstvím Albatros Media. Pokud tento článek čtou nakladatelé, s kterými spolupracuji, hluboce se omlouvám, že nejsou momentálně recenze, ale věnuji se spíše učení, vše ale napravím v červnu. ;-)

V celku byl květen poklidný měsíc plný skvělých akcí. Už se těším na červen, kdy uzavřu (doufám, že slavnostně) prvák! A také se dozvím výsledky soutěže o povídku! Tak uvidíme, držte mi palce!
A jaký byl Váš květen? Napište do komentářů! :-) Budu moc rád za zpětnou vazbu a za lajk jak zde, tak na Facebooku!

Můžou za vše manželé odvedle?



Název: Manželé odvedle
Autor: Shari LAPENA
Překladatelka: Jana Kunová
Edice: Světový bestseller
Vydáno: březen 2017
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 272

Marco a Anna mají zcela normální manželský život. Společně vychovávají malou dcerku Coru, která je jejich velké štestí. Jak se ale jejich život změní poté, co je jejich dcerka unesena z postýlky v jejich domě, když oni sami jsou na oslavě u sousedů? V tu chvíli se roztáčí kruh dramatického vyšetřování.

Všechno není tak růžové
Poklidný večer, narozeninová oslava u sousedů a jedno malé dítě. Marco a Anna jsou opravdu obyčejný pár, mají půlroční dceru a užívají si zábavu na zmíněné oslavě. Jenže je tu jejich háček. Hostitelka si nepřála, aby jejich dcerka byla na oslavě a svým pláčem celý večer zkazila. Proto ji nechali manželé doma samotnou, sebou si vzali chůvičku a každou půlhodinu malou kontrolovali. Po příchodu domů, kdy oba v sobě měli nějaký ten alkohol se vše změní. Anne hrůzou vykřikne v pokojíčku jejich dcery – Cora neleží v postýlce, sama neodešla a u sousedů také není. Závěr je jediný, někdo Coru unesl. Kdo to ale byl? To přijíždí vyšetřovat detektiv Rasbach. Jenže případ bude hodně zamotaný, než se na první pohled zdá. A nebo je vše tak prosté? 

Anne cítí svůj výkřik uvnitř hlavy, i jak se odráží od stěn - ten křik je všude...

Kde je Cora?
Detektiv Rasbach neotálí a ihned se pouští do vyšetřování – dva opilí manželé, dítě necháno doma samotné, zničená matka i otec, rozbité zrcadlo. Co se u Continů stalo? V domě žádné cizí stopy nejsou. Stopou pro detektiva je pouze povolená žárovka na světle za domem a stopy gum od auta, ve kterém byl pravděpodobně pachatel. Kdo ale je ten pachatel? Detektiv se domnívá, že by dokonce i sami rodiče mohli malé ublížit, ale kde je důkaz? Dítě zmizelo po půl jedné v noci poté, co ji otec zkontroloval. Hraje snad on v případu nějakou roli? Nebo snad matka zabila neúmyslně své dítě pod vlivem vína? Postupně však na povrch vyplouvají další a další informace – Anny poporodní deprese, krachující firma Marca. Únosci se později ozvou, žádají opravdu tučné výkupné, což není problém. Anny rodiče jsou totiž bohatí. Jak ale celé předání skončí? A dostanou rodiče malou Coru?

Sousedé
Cynthia a Graham jsou zvláštní pár. Oba bydlí naproti Anně a Marcovi a vědí něco, co příběhem a celým případem otřese. Jejich tajná kamera na době přinese důkaz. Ukáže, kdo dítě skutečně unesl. Ale je to skutečně vše tak, jak na první dobrou vypadá? Navíc se v případu silně promítá i finanční situace našeho páru, minulost Anny a vybarvuje se i postava nevlastního otce Anny – Richarda. Kde je ovšem celá pravda? A dokáže ji detektiv Rasbach s pomocí detektiva Jenningse celou rozplést? Navíc jak do všeho zapadá Cynthia? Opět se také vše dozvíte až v mistrném závěru.

Hodnocení
Manželé odvedle je kniha, ve které si spisovatel hraje se čtenářem, jako kočka s myší a chystá mu nečekané zvraty v ději. Příběh je natolik prokombinován, že si po dočtení říkáte, že i kdybyste sebevíce hádali, stejně celou pravdu neodhalíte. Sice již od poloviny knihy víte, kdo dítě unesl, avšak celou pravdu se dozvídáte až na posledních padesáti stranách, jenž doslova hltáte, abyste věděli, jak vše bylo. V knize vystupuje komorní počet postav, tím si mě kniha hned dostala. Nemusíte dlouze přemýšlet, kdo je kdo. Celá kniha se čte velmi dobře čte. Nikde se nezasekáváte, stránky utíkají a než se po druhé nadechnete, jste na konci příběhu a říkáte si: Co? Charaktery postav se mě osobně líbily, celý příběh byl uvěřitelný, zápletka originální a neotřelá. Na knize mi vadilo uvažování detektiva Rasbache, který už má od počátku vyšetřování vsugerovaný názor na celou věc a čtenáři ji stále podsouvá. V celku mi to vadilo, ale kdo knihu četl, chápe. Hlavně by se mi více líbilo, kdyby únosce nebyl odhalen v polovině, i když nevím, jak by pak kniha byla poutavá.
Shari Lapena se u mě zapsala, jako velmi dobrá autorka, která tuto kniha napsala dobře. Je to dobrý thriller na víkend, u kterého ani nemusíte tolik přemýšlet, protože to jednoduše nemá cenu – zápletku nemáte šanci odhalit. Sečteno podtrženo se mi kniha moc líbila a hodnotím pěti hvězdičkami! A doufám, že se nejedná a autorky poslední knihu.



Svět knihy 2017


I já jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít každoroční knižní veletrh Svět knihy, který se konal, jako každoročně, na výstavišti v Praze - Holešovicích. Nejenže jsem viděl spoustu bookblogerů a booktuberů, ale také jsem si prohlédl různé knihy a dobře se za těch cca. šest hodin bavil. Jak tedy celý knižní den vypadal?

Na výstaviště jsem já, mamka, brácha a kamarád, přijeli okolo čtvrt na jedenáct a hned BUM! Museli jsme vystát asi půlhodinovou a nekonečnou frontu na vstupenky. Já tedy měl malinké štěstí, že mi lístek přinesla booktuberka Naďa, za což moc děkuji. Pak přišla ještě moje přítelkyně a všichni jsme se vstupní branou vydali k ohromnému areálu plného knížek.

Samozřejmě lidí bylo na veletrhu spousty, o tom žádná. Postupně jsem si obcházel všechny stánky s nakladateli a prohlížel si vystavované knížky. U velkého stánku Euromedia jsem potkal Markétku ze Svět podle Marillee a Zuzku z Molly v knize. S oběma jsem si mile popovídal - obě to jsou úžasné booktuberky a úžasné holky, takže jsme si i nakonec dali jedno selfie a pak hurá na oběd do horní restaurace, protože jsem měl už opravdu hlad... :-)

Na obědě taková fronta nebyla, asi proto, že spousta lidí nevěděla, jak se do restaurace dostat. :-) Na obědě jsem jen letmo zahlédl Irču z Knihánkova a další super booktubery. Po obědě, který byl výborný, jsem se šel podívat do velkého sálu, kde jsem zahlédl nakladatelství Omega, se kterým spolupracuji a od pana šéfredaktora Michaela Šotáka jsem dostal i jeden recenzní výtisk knihy, za což mnohokrát děkuji. :-)

Dále jsem tak různě obcházel další stánky, bavil se s redaktory o knihách a okolo druhé hodiny jsem šel s kamarádem a přítelkyní za úžasnou Naďou Sasunovou z kanálu Nadi Ya na kávu. Posadili jsme se ven, povídali o knihách a celkově o spolupracích, životě. Naďa je úžasná booktuberka a její videa prostě miluji. Pak na chvilku přišla i Lucka Zelinková z Martinusu, tak jsme se alespoň pozdravili a já šel dál. Tentokrát (na doporučení Nadi) do nakladatelství Albatros, jestli by neměli zájem o spolupráci.

Knihami bylo výstaviště přehlcené. Moje mamka pak odjela domů s bráchou a já zůstal s kamarádem a přítelkyní sám. Povídali jsme si na schodech mezi knihami a já si šel ještě vyřídit spolupráci do zmiňovaného Albatrosu. Zde jsem se setkal s úžasnou PR manažérkou Veronikou, která na mě působila úžasným dojmem. Tak uvidím zda spolupráce vyjde, protože bych byl neskutečně rád...

No a okolo páté hodiny jsme výstaviště opustili, doprovodil jsem s kamarádem Vláďou přítelkyni na vlak a i my jsme poté odjeli domů. A nové knížky, co mám? Koupil jsme si dvě, protože ještě toho rána, jsem dostal knihu od Odeonu – Spisovatel jako povolání. Na Světě knihy jsem si koupil Vražedný chlad od Louise Pennyové a jako recenzní výtisk od Omegy jsem dostal Tajemství hřbitova Crossbones.

Celý den jsem si užil a těším se zas na příští rok, snad se na veletrh opět vrátím. A co vy? Byli jste na Světě knihy? Jak se Vám tam líbilo? A koho z českých booktuberů jste viděli?